Musím říct, že tato činnost naplnila má očekávání v tom, že je to opravdová „praxe“. Člověk musí být trpělivý, i když nemá náladu, musí se přemoci a kvůli svým žákům být aktivní. Poznala jsem, že je dobré poslouchat. Žaneta se mi chtěla pochlubit, že dostala jedničku z tělocviku, co se naučila nového, aj., Také se mě v posledních hodinách odvážila zeptat i na problémy ohledně dospívání. Člověk pozná, že nemůže být jen zarputilý učitel, protože když jste napůl kamarád, tak je i to učení zábavnější.

Lucka P.

Postupem času jsem se blíže seznámila s celou rodinkou, maminka i tatínek měli opravdu zájem na tom, aby se Patrik něco naučil. Rodinka mi přirostla k srdci a myslím, že to bylo i naopak, protože mě vždycky čekala nějaká dobrota, později dokonce i oběd - u paní Zdeňky se prostě nesmí odmlouvat. Musím říct, že se mi změnil pohled na romskou menšinu žijící v Ostravě. Romové dokážou být milí, vřelí a vděční.

Hanka Š.

Poprvé jsme se do rodiny šly podívat týden po výběru „mého“ dítěte. Opět se mě zmocnil pocit nejistoty a taky trochu strachu. Ivka se však chovala naprosto skvěle, během cesty k rodině si se mnou povídala o mých nejistotách a přesvědčila mě, že dělám dobrou věc. Když jsme dorazily k rodině M. otevřela nám maminka. Děti byly v kuchyni a už nás očekávaly. Ivka vyplnila s paní M. smlouvu a já se rozhlížela kolem. Bylo to tam malinké, ale pěkné. Žádná rozbitá okna, nepořádek na zemi či nevynesené odpadky, jak si mnozí myslí. S maminkou a Péťou jsme se domluvili na úterním doučování mezi dvanáctou a jednou hodinou. Do úterního doučování zbývalo jen pár minut a já jsem vybavená materiály na doučování spěchala na tramvaj. Celá nadšená jsem spěchala, abych náhodou hned první den nedorazila pozdě. Paní M. mě přivítala s úsměvem a posadila mě ke stolu. Petřík si přinesl aktovku a já jsem se ho ptala, co by potřeboval procvičit. Odpověděl, že nic, že všechno umí. A tak jsem si ho prozkoušela. Matematika ho moc bavila, ale čtení a psaní už mu dávalo docela zabrat. Po první hodině jsem odcházela plná zážitků a hlavně dobrého pocitu. Další doučovací dny probíhaly docela podobně, jen místo jedno žáčka jsem najednou doučovala někdy dva nebo tři žáčky. Dokonce i dospělí se často ptali, jestli si můžou taky vymalovat obrázky s dětmi nebo jestli můžou jen tak sedět a poslouchat, jak se učí. Byla jsem nadšená, že moje práce je někomu užitečná a že někoho zajímá, co se děti učí. Můj názor na tuto činnost je velmi kladný. Zažila jsem pohostinnost a vřelé přijetí od rodiny. Nepocítila jsem žádný afekt ani zášť. Osobně tuto činnost všem doporučím, a pokud mi to příští rovkčasově bude vycházet, chtěla bych se Péťovi a jeho sestře Adélce i nadále věnovat a pomáhat jim s doučováním, co nejlépe to půjde. A pokud se zlepší byť jen o stupínek, bude to pro mě obrovský dar, protože pomoci někomu, kdo o to stojí, je opravdu krásné.

Lucka Š.

Chvíle, které trávím s dětmi doučováním, mě velice nabíjejí energií, nikdy jsem si nemyslela, že tato práce může být pro mě tak přínosná. Můžu si konečně v praxi ověřit vše, co jsem se ve škole naučila. Myslím si, že i pro „mé“ děti je spolupráce velmi dobrá a naše doučování ve škole využijí ke svému prospěchu.

Lenka V.

První den, kdy jsem přišla do rodiny B., jsem si myslela, že Patrik bude problémový, nepůjde ho zvládat a už vůbec mu nebude záležet na tom se něčemu naučit. Opak byl pravdou. Patrik byl od první hodiny skvělým žákem a posluchačem. Vždy, když jsme měli dohodnutou schůzku, přišel a snažil se, jak jen mohl. Mým úkolem bylo mu pomoci s českým jazykem a matematikou. Od rodičů jsem se dozvěděla, že je yyy dyslektik, dysgrafik a neudrží dlouho pozornost. Chodili jsme se učit ven do přírody. Vždy na začátku hodiny jsem se ho zeptala, jaký byl týden, podívali jsme se spolu do žákovské knížky a podle toho jsem zaměřila svou práci.

Monika K.

Vždy, když jsem přišla, mě Radim už vyhlížel a šel mi naproti. Rodiče mi při doučování vždy vyšli vstříc a poskytli mi potřebné zázemí a tím i příjemné prostředí při doučování. Ráďa byl celou dobu doučování snaživý, spolupracoval. Pouze někdy, když jsme nějakou látku probírali déle než obvykle, měl sklony k nesoustředění, ale to jsem vyřešila tak, že jsme si na chvíli udělali pauzu, během které jsme si povídali, nebo například hráli pexeso. Pak bylo opět možné bez problémů pokračovat v procvičování učiva. Ráďa měl zpočátku problémy při psaní a výraznější problémy ve čtení. Ve psaní se velmi zlepšil, psal už i perem, ne tužkou. Čtení mu šlo obtížněji. Slabikoval, pletl si písmenka. Časem se naučil číst plynule, ale písmenka se mu ještě stále pletou. Hodnocen byl smajlíky. Kdybych měla smajlíky převést na známky, vždy dostával jedničky, pouze jednou dostal dvojku. S Radimkem jsme měli a máme kamarádský vztah. Nejvíce mě potěšilo, když mě nazval tetou.

Eva R.

Už při první návštěvě a doučování jsem však zjistil, že Honza není nepozorný, roztěkaný či hyperaktivní, ale že se nedokáže vyjádřit. Jeho malá slovní zásoba mu opravdu nedávala mnoho příležitostí vysvětlit mnoho odborných termínů vyskytujících se ve fyzice a přírodovědě. Zkusil jsem proto osvědčenou metodu četby a přinesl mu na další doučování dvě knihy. Přiznal se mi, že do této doby nikdy sám nepřečetl jedinou knihu. I přesto Hochy od bobří řeky přečetl za necelý týden. Práci jsme poté členili na dvě fáze. V první jsem mu pomohl pochopit obtížné učivo a v druhé fázi mi jej musel vysvětlit a to nejen mně, ale i dědovi a babičce.

Mně samému dala tato zkušenost to, co jsem očekával. Pohled zevnitř prostředí, které nemusí být vždy ideální. A také jsem získal nového kamaráda, se kterým se budu vídat na pionýrských schůzkách a dalších akcích.

Jirka Ch.

Doučovací hodiny jsem se snažila uspořádat tak, aby děti nejenom pracovaly a plnily zadané úkoly, ale aby také rozvíjely svůj talent a schopnosti. Proto jsme často zpívaly a to bavilo zejména Soňu. Také jsme si kreslily do sešitu, většinou obrázky spojené s textem nebo tématem hodiny. Pro snadnější pochopení učiva a efektivnější zapamatování jsem zvolila formu her a soutěží. Tato metoda se velice dobře osvědčila. Holky si učivo lépe zapamatovaly, zlepšily si vyjadřovací schopnosti, rozšířily slovní zásobu a v neposlední řadě jsme tímto utužovaly vzájemný přátelský vztah.

Katka K.

Na obou děvčatech je vidět, že se na naše setkávání velmi těší, a když končí naše hodiny, tak se jen nerady loučí. Myslím si, že jim to velmi mnoho dává, a ne jenom po stránce školní. Při pohledu na ně, jsem vděčná za to, že jsem mohla vyrůst v rodině, kde se mi stále někdo věnoval.

Doufám, že budu moci v této práci pokračovat i nadále a být těmto dětem alespoň částečně užitečná. Jsem ráda, že jsem tuto práci na začátku nevzdala. Je to pro mě velmi dobrá zkušenost, velká průprava na dny, kdy budu muset svému dítěti být také dobrou rádkyní a pomocnicí. Tyto chvíle mě také v mém životě zastavily, abych si uvědomila, že věci, které beru jako samozřejmost, nejsou samozřejmostí pro každého.

Peťka S.