Pátek 15. 7. 2016

V pátek 15. července odpoledne jsme se sešli před hlavním nádražím v Ostravě, abychom spolu odjeli do Bílé v Beskydech a zachránili duši zbojníka Ondráše, která bloudí mezi nebem a peklem a dosud nenašla věčný klid. Kdo? 20 statečných dětí z programu Doučování a Kmotr, téměř všichni dospěláci ze STOPky a dva studenti Ostravské univerzity, kteří se o chystané akci dozvěděli a trvali na tom, že pojedou s námi.

Hned na počátku pobytu děti (budoucí loupežnické bandy) dostaly několik instrukcí, příběh, který jim vysvětlil, jak to vlastně bylo s Ondrášem, a radu, jak by mohly k záchraně Ondrášovy duše přispět:

Naučte se zbojnickému řemeslu pomocí různých úkolů, které musíte splnit.

Ondráš si vybral k těmto úkolům několik průvodců, kteří loupežnickému řemeslu rozumí a kteří vás pomocí příběhů o nich provedou jednotlivými dny.

Za splněné úkoly budete dostávat odměnu v podobě kousků zlata, které Ondráš na svých zbojnických výpravách nashromáždil a nestihl rozdat chudým.

Na konci každého dne za splněné úkoly obdržíte mapu s vyznačeným místem, kde máte hledat části tajemné modlitby, kterou je třeba odříkati pro záchranu Ondrášovy duše.

Se získáním modlitby si musíte pospíšit, neboť aby došlo k osvobození Ondrášovy duše, je třeba, aby ji odříkalo 20 zbojnických učňů po setmění u zbojnické vatry dva dny před červencovým úplňkem léta páně 2016.

A protože úkolů bylo opravdu hodně, museli jsme se do jejich plnění pustit hned po večeři. Malí adepti zbojnického řemesla se nejdříve rozřadili do jednotlivých band, určili si svého zástupce, losem určili barvu své družiny a dospělého vedoucího. Potom si vyzvedli ze schránky první sadu úkolů (vyzdobení poštovní schránky, výroba měšce na zlaté valounky, určení názvu své bandy a pokřik) a mapu s vyznačením prvního místa nálezu části modlitby. Schránka také obsahovala přísahu, kterou se děti musely naučit, aby se z nich stali praví loupežníci.

V sobotu musely tlupy vyluštit zašifrovanou zprávu pomocí písmenek, která nacházely rozesetá v trávě. V textu nalezly popis, jak má vypadat správný loupežník. Jeho podobu měly tlupy vyrobit v odpoledních hodinách. Součástí odpolední výroby loupežníka bylo i naučení se loupežnické přísahy. Každá tlupa ji po večeři slavnostně složila a její členové se tak stali malými loupežníky.

Všechny zadané úkoly pro tento den zvládly jednotlivé týmy na jedničku, takže večer byl před námi poslední úkol, za jehož splnění si všichni zúčastnění zaslouží obrovskou pochvalu – nález další části modlitby. I když se proti nám spiklo počasí kdoví s kým, všichni nakonec ukrytou zlatou sklenici donesli.

V neděli se konečně vyčasilo, a tak se vše odehrávalo venku. Celý den se nesl ve znamení příběhu Ronji a Birka, mladých zbojníků. Dopoledne jsme se šli podívat do blízké obory Obůrky, na jejímž konci na nás čekala první ze soutěží pro tento den. Úkolem bylo najít ústřižky příběhu O Ronje a Birkovi v barvě své tlupy, sestavit jej, přečíst a odpovědět na několik všetečných otázek týkajících se tohoto příběhu od našeho nesmírně zvědavého velitele.

Před večeří jsme ještě fandili svým bandám při bitvách o rychlost, hbitost, šikovnost a štěstí u her, které se odehrávaly v klubovně pomocí lana.

A po večeři jsme opět vyrazili hledat další část modlitby za Ondrášovu duši.

Tentýž den si museli malí loupežníci vyzkoušet ještě jednu důležitou součást pravé loupežnické nátury, a tou je obrana proti strachu – stezka odvahy: potmě projít pěšinkou kolem lesní modlitebny ke hřbitovu, po cestě si zapamatovat co nejvíce z dvaceti obrázků na loupežnické motivy osvětlené pouze mdlým světlem svíčky, vrátit se na základnu a nadiktovat jejich seznam. Byl to velmi náročný den plný zážitků.

Pondělním ránem nás provázelo sice zamračené počasí, ale nepršelo. Dopoledne jsme tak měli jedinečnou příležitost vyrazit ven a prověřit fyzičku a chytrost našich zbojníků ve Všezbojnických olympijských hrách. Na osmi stanovištích museli ukázat co v nich je.

Po obědě a dávce osobního volna nás a naše malé zbojníky čekala náročná loupežnická stezka a bohatá krmě v podobě zralých borůvek. Na konec zbojnického chodníku plného nástrah a různých překvapení jsme nakonec došli všichni plní krvácejících ran – nejvíce zraněné jsme měli ruce a pusy – fialové od borůvek.

Potom se zatáhlo a venku se ženili všichni čerti, takže nám nezbylo nic jiného než se před večeří uchýlit do klubovny. Malí loupežníci se zde změnili v děti a mohly si zde vyrobit na památku nějakou drobnost ze zažehlovacích korálků. Během večeře se bohužel změnily ve veliké darebáky a místo hledání poslední části modlitby se jídelna změnila ve školu – školu slušného chování.

A protože nepřízeň počasí pokračovala i nadále, dostali loupežníci šanci místo hledání v dešti si svou část modlitby vytancovat. Nacvičit si minutovou choreografii na jimi zvolenou písničku. Všichni ji zvládli na jedničku, a získali tak poslední chybějící kousek modlitby. Venku mezitím přestalo pršet a nás čekal ten nejdůležitější úkol – osvobodit duši zbojníka Ondráše tak, že modlitbu složenou z jednotlivých částí předneseme venku po setmění. I když byla tma jako v pytli, podařilo se. Ondrášova duše se po chvilce váhání a po obrovské ráně rozplynula v povětří.

V úterý, den odjezdu domů, už na zbojníky čekaly jen drobné úkoly – vyrobit si peníz podle vlastního návrhu a výběr tašky plné dobrot podle toho, jak skončila jednotlivá loupežnická banda v počtu vyhraných zlatých valounků, které ať jednotliví loupežníci, nebo celá banda získávala za splněné úkoly během celého našeho pobytu.

A pak? Přijel autobus, který nás odvezl na vlakové nádraží do Frýdlantu nad Ostravicí, a odtud vlakem na hlavní nádraží v Ostravě, kde na nás už čekali rodiče malých zbojníků.

Děkujeme za výlet plný zážitků.